Takze uz jsme tu!!! Cesta byla v pohode, nastesti rychle utikala, jen Lampoun byl trosku nudnej, pac v autobusech furt cucel na filmy... Jo a letecka spolecnost Iberia ma u nas velky minus, pac pri letu z Vidne do Madridu nam nedali najist, ni napit. Pri letu do Buenos Aires nas sice nakrmili, ale nepustili nas sednout k okynku, coz jsem nemohla rozdejchat celou cestu. No vetsinu letu byla sice stejne tma, tak aspon nejaka utecha.
Buenos Aires je hrozne prijemny mesto i kdyz je tak velky.... A prvni co me prastilo do nosu, kdyz jsme vysli z letiste byla jeho vune - fakt hrozne pekne voni. Je ale videt, ze lidi se tu nemaj zrovna nejlip a vsude po ulicih a nadrazich se povalujou bandicky bezdomacu. My jsme sice strechu nad hlavu pres noc meli, ale trochu jsme se obavali, zda nam nespadne na hlavu. A vlastne jsme se i bali do tech hnusnejch posteli lehnout, ale nakonec jsme se tak otrkali, ze jsme se dnes u snidane odvazili pouzit jejich nadobi a i pozrit pecivo, ktere jsme tu nasli. Lampounovi se nechtelo pro cerstvy...
Vcerejsek jsme stravili hledanim ubytka a nakupovanim listku a letenek na dalsi cesty, takze jsme to tu jeste poradne neprosmejdili, ale na to bude cas az se vratime z vodopadu. Jedeme tam dneska odpoledne, stravime tam dva dni a pak se opet pres noc budeme vracet do B.A. Autobusy tu maj bejt pohodlny, takze doufam, ze se pri tech cestach i jakztakz vyspime...
Zadny zajimavy fotky jeste nemame a technika zdejsiho hostelu by stejne ani nedovolila vam je ukazat.
Jo a take na kazdem kroku zjistujeme, jak to budeme mit s nasi spanelstinou v Jizni Americe krusny. Narazit na nekoho anglickymluviciho je skutecnou vzacnosti, takze se urychlene snazim uvest do provozu to malo, co jsme se pres zimu naucila. No, na neco se zeptat to sice neni problem, ale odpovedi stejne vetsinou nerozumime... A Argentinci? Jsme se s Jardou shodli, ze jsou prijemne neprijemny, proste takovy svy...
Jsme zpatky v Buenos Aires a mame za sebou krasnej zazitek v podobe vodopadu Iguazu. Tyhle udajne nejvetsi vodopady sveta se nachazi cca 18 hodin busem na sever od BA. Cesta tam i zpet byla krasna, jen jsme za okynkem slintali nad tou nadhernou prirodou. Prenocovani v busech bylo taky v pohode, pac jsou tu fakt pohodlny a uzpusobeny na spani. Dokonce jsem dostali i najist, cimz nase spokojenost s cestovanim verejnou dopravou po Argentine byla dovrsena. Prijemne nas prekvapily i zdejsi silnice, ktere jsou fakt v dobrem stavu. Mensim trnem v oku byly jen neustale policejni kontroly, jednou nam prohrabavali bus asi 40 minut. Policajsti jsou tu ostatne na kazdem kroku, coz je pro nas turisty vcelku dobry, ale jako Argentinec bych si tak trosku pripadala jako pod lupou.
Vodopady nas naprosto uchvatili a dojmy nema ani cenu popisovat - budou za nas mluvit fotky. U toho nejvetsiho vodopadu, kterymu se rika Dabluv chrtan jsme stravili asi hodinu a jen s uzasem cuceli na tu nadheru. Z tranzu me probralo az Jardovo prohlaseni, ze az se nauci litat, urcite se proleti i nad temi vodopady. Rekla mi to s naprosto vaznou tvari a prej fakt veri tomu, ze se nauci litat... No, takze slunicko nenatropilo neplechu jenom na jeho krku a usich, ale i v jeho hlave (tam na severu bylo totiz asi 36 C).
Navecir jsme si pak zasli konecne do restaruace na jidlo. Ja jem si dala testoviny, ktery teda byly nic moc, ale Jarda si dal argentinskej biftek, kterej byl velkej jako krava (slusnejsi povahy jiste prominou tento vyraz, ale byl vazne velkej...). Jarda se s nim ale statecne popral a muzu jenom dosvedcit, ze byl fakt vybornej.
Vcera dopoledne pred navratem do BA jsme nemeli co delat, tak jsme se rozhodli, ze si zajedeme do Brazilie (cca 30 minut busem) na elektrarnu Itaipu, kterazto je udajne nejvetsi vodni elektrarnou sveta. Inze jaksi jsem spatne pochopila, kdeze se toto technicke dilo nachazi a vydali jsme se presne na opacnou stranu nez bylo potreba a pak uz jsme to nestihali, takze Itaipu jsme museli ozelet. Ale co, cesta byla pekna a aspon jsme videli neco z Brazilie...
A dneska jsme si konecne trosku prosli Buenos Aires. Tohle mesto ma fakt svy kouzlo a urcite patri k nejhezcim mestum, ktery jsem zatim videla. Jen se mi zda, ze jeho rozloha je furt vetsi a vetsi a ze lidi je tu taky cim dal vic, takze zitra uz bude nejvyssi cas se s BA rozloucit.
Zitra navecir vyrazime na jih do Ohnove zeme, konkretne do Ushuaii, nejjiznejsiho mesta sveta. A pak prijde na radu Chile a jeho NP Torres del Paine. Tam se hodne tesime, jen se obavame pocasi, pac v Argentine celkem casto prsi a nemensi starost mi cini moje line nohy. No uvidime...
Presunuli jsme se letadlem 3580 km na jih do mestecka Ushuaia. Zdejsi vnitrostatni lety jsou skutecnym zazitkem. Vsechny lety zpozdeny, letiste zmateny, pracovnici pomalejsi nez sneci a informace zadny... Nejdriv me jimaly mdloby, ze nam to uleti, protoze jsme jeste 20 minut pred udajnym casem odletu stali ve fronte na check-in. Pak se nam konecne uracil nekdo sdelit, ze let bude zpozdenej. Nakonec jsme tedy odlitali asi o 4 hodky dyl, takze do Ushuaii jsme dorazili o pulnoci.
Po priletu jsme se poprali o taxika, kterej nas zavezl do nedalekyho kempu, kde jsem pres noc takrka umrzla... Je tady podstatne chladneji a ani nase novy teploucky spacaky nejak na ty teploty kolem nuly nezabiraj... Takze jsme nasadili rukavice a cepice od babicky.
Ushuaia - nejjizneji polozene mesto na svete, http://www.e-ushuaia.com/
Ushuaia je prijemny mestecko a hlavne vsude dokola obklopeny horama, takze je opet cim se kochat. Moc se tu ale nezdrzime, pac je to proste nabity a zitra rano odjizdime do Chile, do narodniho parku Torres del Paine. Opet nas ceka dlouha cesta busem (asi 13 h), musime ale cestovat pres den, pac v noci tady busy nejezdi kvuli spatny silnici. Meli jsme taky velky stesti, ze na nas jeste vyzbyly jizdenky, pac vetsinou se musi rezervovat nekolik dni dopredu.
Ted se asi na delsi dobu rozloucime, protoze vubec nevime, kdy se zas dostaneme na net, ale slibujeme, ze priste dodame nejaky dalsi fotecky. Teda snad...
Druhou noc v Ushuaii nam nastesti bylo celkem teplo. Vstavali jsme v sest a vyrazili na bus. Meli jsme dosti velkej skluz, ale nastesti jsme potkali taxika, tak jsme se opet svezli. Ushuaia je taxikama prospikovana, ale v sedm rano jich zas tolik clovek nepotka...
Behem 14 hodin jsme se presunuli busem do Puerto Natales, ktere se nachazi uz v Chile. Cesta byla celkem opruz, protoze jsme jeli pres den a tentokrate nebyl bus tak pohodlnej. Ale videli jsme lamy a plamenaky a spousta dalsich ptaku, ktery samozrejme pojmenovat nedokazeme. Do Puerto Natales jsme dorazili v 10 vecer trochu rozklepany a obaleny prachem, pac polovina cesty byla sterkova. Ale nastesti se nam hned podarilo najit super hostel s vybornym panem domacim.
Dneska mame flakaci den a trochu jsme se tim dostali do skluzu, takze to vypada, ze budeme muset pozmenit nase plany a vynechat ledovec Perito Moreno. Je nam dost lito, ze uz se do Argentiny nepodivame. Nejenze se nam tam hrozne libilo, ale meli tam i dost levnej alkohol a my toho jaksi nestihli dostatecne vyuzit...
A proc se flakame? Jarda je totiz dost nachcipanej. Zda se, ze jsme to s odlehcovanim batohu preci jen trochu prehnali a ze s sebou mame snad jenom plavky... Takze pomalu zaciname obohacovat nase satniky a zahajili jsme tim sbirku oblecku ze sveta. Po navratu usporadame modni prehlidku. Mimochodem nase veskere vybaveni takrka na dva mesice vazi pouhych 12 a 13 kg...
Me pro zmenu jiz od Buenos Aires pronasleduji strevni potize. Zda se tedy, ze me strevni mikroflore zdejsi klima nesvedci a tak jen koukam na Jardu, cim vsim se laduje a zmoulam suchy housky.
Zitra bychom meli vyrazit na trek do Torres del Paine. Jeste nevime, jak dlouhou tam budeme. To zavisi na pocasi, ktere je tu vcelku nic moc. Rika se, ze v Torres del Paine se behem dne dokazou vystridat vsechny 4 rocni obdobi, tak se toho trochu obavame. Ale stejne se na to hrozne tesime. A pak musime sprintovat nahoru do Santiaga, abychom stihli odletet na Velikonocni ostrov.
Takze konecne hlasime navrat z treku v Torres del Paine!!! Bylo to nadherny, uzasny, proste bozi, ale dalsich par let uz na zadnou turu jit nehodlam.. No, to samozrejme kecam, ale byl to desnej zahul a jsme z toho mirne vyrizeny. Ale ta namaha rozhodne stala za to. Bylo to jeste o to narocnejsi, ze nejaka chripka vlezla i na me, takze jsme to absolvovali mirne chcipli, ale zvladli jsme to i tak, a to docela rychle, pac nekteri nasi kolegove z busu se tam plazi jeste ted... Na druhou stranu jsme bridilove oproti lidem, kteri chodi cely okruh, treba i na 9 dnu. To by jsme neprezili.
Na trek nam nastesti vyslo pocasi. Prvni den teda poprchavalo a obcas i zasnezilo, ale druhej den uz se to trochu vyjasnilo a vcera a dneska uz jsme meli slunicko. Prvni dva dny byly nejnarocnejsi, takze dobre, ze nebyly zadny vedra. Jen v noci byla desna zima, ale tentokrate se spacaky osvedcily a ani jsme nemrzli. Jen jsme asi po 4 letech zjistili, ze nas super zimni nepromokavy stan je vlastne uplne na nic a ze bude dobrej leda tak na Milavy k rybniku...
Videli jsme vsechno mozny - jezera, ledovce, zasnezeny hory, laviny, zulove veze Torres, nadherna udoli, vodopady a taky lamy, plamenaky a Jarda prej dokonce videl nandu, ale to mu neverim. Mi to stejne rikal, jen abych mu zavidela.
Byli jsme tam dohromady ctyri dni a navratili se dnes navecir. Hned na zitrejsi rano se nam podarilo sehnat listky do Puerto Montt (Chile), takze zitra vyrazime smerem na sever. Cesta bude trvat dlouhych 36 hodin, ale my jsme docela radi, ze orazime. A NP Los Glaciares s ledovcem Perito Moreno tedy vynechavame, takze Argentinu uz uvidime jenom z autobusu.
Vsecny vas moc zdravime a predem upozornuju maminky a babicky, ze nevime, kdy se zas dostaneme ke kompu, tak aby nemely starost. A telefon nam v Chile nejak nefunguje...
Jo a pozor!!! Zitra je 16. brezna, cili...........Lampounovi slavi 7. vyroci!
Vybavili jsme se do autobusu slusnejma zasobama alkoholu, takze nam cesta diky oslave bude jiste ubihat rychleji. Predem dekujeme za gratulace a penezni dary prebereme az osobne...
Nasi dalsi zastavkou nebyl nakonec Puerto Montt, ale Valdivia. A rozhodne nasi volby nelitujeme, protoze se nam tu hrozne libi a uzili jsme si tu dva krasny liny dny.
Valdivia ma asi 140 000 obyvatel, ale pusobi jako maly mestecko a vsechno jsme tu meli po ruce. Udajne patri k nejhezcim mestum v Chile a to muzeme jenom potvrdit. Mit nejaky takovy mesto v Cechach, tak vime, kam bychom se odstehovali...
Velkym zazitkem pro nas byl rybi trh, jehoz hlavnimi ucastniky jsou lachtani (zivi). Povaluji se tu na nabrezi a ryby jim jen litaj pod nos, takze tu maj asi celkem bezstarostnej zivot, pac ten trh se kona kazdy den. Jsou to nadherny a roztomily zvirata a hlavne ty zvuky, co vydavaj.
Navstivili jsme tu historicky muzeum, ve kterym se nam sice libilo, ale moc vecem jsme nerozumeli, protoze vetsina popisku byla ve spanelstine, kterou mame stale chabou.
Meli jsme tu i prijemny bydleni v jednom kempu, kde se nam podarilo usmlouvat nizsi cenu a v noci nam tam hlavne bylo krasny teplo. No, ono je tu totiz i velky teplo pres den a taky podle toho dneska vypadame - jsme spareny jako prasatka a trochu smrncnuty do cervena...
Dneska jsme si zajeli do Niebla, coz je vesnicka kousek odtud. Chteli jsme tam okouknout pevnost, ale jaksi nas pan pruvodce Lonely Planet neupozornil na to, ze v pondeli je tu zavreno. I tak to byl peknej vylet, pac jsme se tu krasne prosli po plazi a posedeli na vyhlidce na utesu nad Tichym oceanem.
Dnes vecer uz bohuzel Valdivi opoustime a frcime do Santiaga, do jehoz poznavani se nam moc nechce. Tak jeste uvidime co s uterkem v Santiagu pocneme. Jedno je jisty, budeme travit noc na letisti a ve stredu rano konecne vyrazime na Velikonocni ostrov!!!
Tak my se zatim loucime, vyrazime se najist pred cestou a taky si vyzvednout obleceni z pradelny (pani pradelnice malem padla k zemi, kdyz jsme ji ukazali tajemstvi nasich igelitek...)
Tak vas opet zdravime z Jizni Ameriky. Posunuli jsme se zase o par set kilometru na sever a prave se nachazime ve meste La Serena, ktere je asi 7 hodin jizdy od Santiaga. Je to jedno z nejstarsich mest v Chile a my tu stravili pekny zevlovaci den a okusili ty nejlepsi zakusky na svete...
Dnes vecer opet pokracujeme v ceste na sever - do mesta Calama a odsud se vypravime do pouste Atacama. Jen uz jsme trochu zmordovany, protoze poslednich sest noci jsme nemeli moc dobre spaci podminky - letiste, bus, auto, nadrazni park, stan s potulnym psem a podobne…Takze uz tak trochu meleme z posledniho, ale mame za sebou uzasny zazitek, a to Velikonocni ostrov.
Nejak nam na to ani nestaci slova a jsme z tohoto ostrova naprosto uneseny. Byl to takovy maly raj, navic jsme meli pujceny auto, takze jsme si to tam opravdu uzili. Asi to nejlepsi, co jsme zatim videli. Na to, ze je to takovej mrnavej ostruvek (117 km2), je tam fakt malo turistu, takze na mnoha mistech jsme byli uplne sami, doprovazeni maximalne zdejsimi potulnymi psy. Atmosferu toho ostrova nejak nezvladneme popsat, takze to musite vycist z fotek… Dostali nas nejenom sochy Moai, ale i nadherny more, lavovy pobrezi, zeleny kopecky, sopky, jeskyne, proste vsechno.
To je naposledy, co o sobe davame vedet...z Chile. Jsme v nejsevernejsim meste Arica a zitra se chystame na presun do Peru. Jsou tu konecne nejaky plaze, a to i dost pekny a poloprazdny. Na jedny z nich snad budeme dneska spat, teda jestli ji najdeme... Mame nejakej blbej den a vsechno to dneska nejak drhne, i prestoze jsme se asi po trech tydnech vyspali v postelich. Ale uz nam dochazi, jak se s tim vyporadat - zajdeme do nejaky likerky...
Mame za sebeou navstevu San Pedra a par vyletu po okoli - gejziry El Tatio, zapad v Udoli Slunce a solna jezera na Altiplanu. Tyhle vylety jsme absolvovali s cestovkou. Moc se nam do teto kooperace nechtelo, ale byl to asi jediny zpusob, jak tu oblast poradne poznat. Nakonec to bylo v pohode a meli jsme i dobry pruvodce a jednoho dokonce anglicky mluviciho, takze jsme se neco dozvedeli. Udoli Slunce a solna jezera byly uplne nadherny vylety, jen gejziry El Tatio nas zas tolik nenadchly.
Po San Pedru jsme se zastavili v Iquique a navstivili opustene mesto v pousti - Humberstone. To kdysi vzkvetalo diky tezbe ledku, ale po valce uplne upadlo a zcela se vylidnilo. Tam se nam taky moc libilo, jen tu na nas zacina byt moc vedro. Viz nasledujici ukazka: "Jee, ten pes vypada jako Tapka...Jaka Tapka?....No preci Tapka....Hm, fakt netusim, jaka Tapka....No ta od Lady, ne!!....Aha, ty myslis Dasenku od Capka..." I kdyz nevim, jestli to nejsou spis mezery ve vzdelani.
Musime bezet, zaviraj likerky...
Tak se konecne hlasime z Peru, ze zeme, z ktery budem vykuleny asi jeste hodne dlouho. Tohle uz je vazne uplne jinej svet a snad kazda minuta je tu zazitkem, i kdyz ne jenom prijemnym... Abych pravdu rekla, trochu nas zaskocila zdejsi chudoba, ktera z vetsiny lidi a mist primo rve. A tak neni divu, ze se Peruanci snazi dostat prachy z turistu vsemoznymi zbusoby. Je to tu pro nas ale dost levny, takze nam to ani tolik nevadi. Zatim to nejlepsi bydleni z J.A. nas vychazi asi na 200 Kc na noc a najime se tu oba dva vydatne i za tri petky.
Peruanci nas trosku zaskocili, protoze nekteri jsou docela bezohledni. Oproti Chile je to fakt rozdil. Smiseny dojmy z nich nemame jenom my, pac vcera jsme se bavili s jednim Mexicanem a ten z jejich chovani byl taky vedle. A to k sobe tyhle dva narody urcite musej mit bliz nez my. Treba vcera v buse mel jeden z ridicu asi dvouhodinovy projev, pri kterem se zameril i proti turistum, takze jsme se tam cejtili fakt dobre... A pak padaly nejaky poznamky na ty dva gringy vzadu, ale mame stigro, ze moc nerozumime. Ale to nic nemeni na tom, ze se nam tu hrozne libi a v horach jsou lidi nahodou moc mili.
Mame za sebou navstevu mesta Arequipa, vesnicky Chivay a kanonu Colca. Ted jsme ve meste Puno, ktere lezi na brehu jezera Titikaka a dneska jsme si prohlidli rakosove ostrovy Uros. Pocity jsou smiseny, pac zdejsi indiani jsou dost zdecimovany a chvilemi nam to pripadalo spis jako takove divadlo pro turisty. Vyskocit na ostruvek, nakoupit suvenyr a jet na dalsi...
Zitra vyrazime do Cusca a odtud zamirime na vytouzene Machu Picchu. Pak Nazca, ostrovy Balestas a Lima...no a pak uz sakrys Praha.
Mame za sebou navstevu Machu Picchu a jsme z toho vydreny jeste ted. Fakt to bylo uzasny a asi to nejkrasnejsi, co jsme kdy videli (a to jsem byla na Zelandu!). No, ale taky jsme si za to poradne zaplatili - vstupny za 800 Kc na osobu (nase falesny isic karty jsou prej fakt falesny...) A asi dvouhodinova zpatecni jizdenka na vlak stala 1000 Kc, a to jsme jeste zvolili tu nejlevnejsi variantu (nocni vlak). Mimochodem mistnaci se tim samym vlakem vozi za cca 100 Kc... No, to jen tak pro ukazku jak v Peru vydelavaji na turistech.
Ale neni to jenom legalni obirani turistu a obcas si i nekdo hrabne do batuzku, takze uz jsme bez telefonu. Ale to bylo vlastne to nejmensi, co nam tu mohli ukrast, pac nam slouzil leda jako budik. Telefon vem cert, stve me jen ma simka a to ze vime, kdo nam to slohl. Jarda za tou slapotou sel, aby nam ho vratila, ale v tu ranu nabehli jeji dva bouchaci. Ne ze by se jim svalous Jarda nechtel postavit, ale se mu nejak nechtelo spinit si ruce, tak se na to vykaslal.
Tato prihoda se udala v Cuscu, coz je mimochodem moc pekny mesto. Pobyli jsme tam nejaky den a i jsme si zajezdili na konich, jen na Jardu zbyla nejaka mensi velikost (viz foto). Pak jsme pokracovali do Nazcy, kde jsme videli nejaky ty zahadny obrazce a taky navstivili hrbitov Chauchilla. Jinak jsme tam dva dni prospali a hlavne jsme oficialne zahajili dovolenou. Jsme z toho sestitydenniho cestovaciho maratonu a zdejsiho poustniho pocasi dost unaveny, takze uz jsme se rozhodli jenom povalovat a konecne zacit popijet. Zitra vyrazime k mori a tam se budeme maximalne prevalovat z boku na bok.
Ted jsme v Ice, nejstarsi vinarske oblasti Jizni Ameriky. Chteli jsme se tu trochu projit mimo centrum mesta, ale jakmile jsme tak ucinili, jeden mistnak za druhym na nas zacali pokrikovat at jdeme pryc, ze je to tam nebezpecny a taxikar, kteryho jsme si stopli nas skoro serval, co tam delame, at nelezeme z centra. Tak jsme z toho cely nejaky nakrivo a asi se pujdeme zavrit do naseho pokojiku s dirou ve strope a budeme doufat, ze se nam nebude chtit na velkou, pac takhle hnusny zachody jsme dlouho nepotkali.
.........