Lampounovi na cestách - cestopis Indie, Jižní Amerika a další

Cestopis INDIE - listopad 2008

29. října 2008 v 0:15 jsme opět vyrazili s Lampounem na cestu do vzdálenějších končin. Tentokráte padla volba na Indii a naší misí bylo vidět a nasát z ní co nejvíce během pěti týdnů.

Jako vždy naše přípravy probíhaly zcela na poslední chvíli, takže asi tak jedinou zařízenou věcí byly letenky a částečně tedy i očkování (to hlavně díky předchozí cestě do J.A.) Itinerář cesty se měnil každým dnem, nicméně některé záchytné body byly jasné - Dillí, Amritsar, Mc Leod Ganj, Agra, Kajuraho, Varanasi, Darjeeling, Goa a Bombaj, ze které jsme se opět vraceli domů.

Podívejte se na diskusi, která probíhala přímo v době naší cesty po Indii

A zde jsou zápisky přímo z cesty

30. rina

Tak vas vsechny poprve zdravime z Indie. Cesta sem probehla bez problemu, jen jsme meli mensi zpozdeni v Londyne, ale to jsme vlastne uvitali. O to mene casu jsme totiz tvrdli na letisti v Dili, kde jsme cekali na rozedneni. Psychicky jsme se snazili co nejvice pripravit na kulturni sok, na ktery upozornuje vetsina cestovatelu. Postupne jsme se tedy aklimatizovali na letisti - nejdriv u zavazadel a nasledne v priletove hale. A kdyz uz se konecne kolem ctvr na sedm rozednilo, rozhodli jsme se jit vstric tem davum, ktere jsme do ted pozorovali pouze za sklem. Kupodivu na nas nikdo nedotiral, zcela bez problemu jsme nasli autobus, naskocili do nej a i s ridicem ujasnili, kam ze to vlastne chceme. Teda aspon to jsme si mysleli...

Nasim cilem byl Main Bazaar, misto kde je vetsina budget ubytovani. Bus nas nekde vysadil, do ted nam neni zcela jasne kde. Zorientovat se tu nepripada v uvahu, protoze ulice tu nemaji nazvy, tedy maji, ale pouze na mape v pruvodci :-} Jinac to vypada, ze ani sami Indove nevi, kde se vlastne nachazeji a zjevne je to ani nezajima. Vyskocili jsme na nejake hlavni silnice do davu riksaku, kteri okolo nas zacli pobihat. Zdarne jsme je odhaneli, protoze jsme si mysleli, ze najdeme cestu na Main Bazaar. A konecne se dostavil avizovany kulturni sok... Jeste ted se mi zda, ze tento vyraz ani v nejmensim nedokaze vyjadrit to, co jsme v nasledujicich chvilich pocitovali. Vsude hromady lidi, furt neco pokrikujou, spinave usmudlane rodiny valejici se v bahne u cesty, smrad, moc a dalsi vykaly se misi s prachem, riksaci vam takrka prejizdeji nohy, projizdejici mrtvola, ktera vam skoro strejchne o ruku a do toho vsichni lzou, nejsou schopny vam poradit a chtej vas jenom obrat... A zorientovat se je jednoduse nad nase sily. Prestoze jsme se nachazeli fakt jen kousek od Main Bazaaru {jak jsme pozdeji zjistili} museli jsme si vzit motoriksu. Do cykloriksi bysme se s tema baglama nevesli, i kdyz jejich ridici se tvarili, ze by nas tam bez problemu napasovali. Za chvili jsme se ocitli na hledane ulici Main Bazaar a z soku nadale nevychazeli. Kam se hrabou temna zakouti Malajsie, Turecka nebo Peru...

Clovek narazi nejenom do lidi, ale i do krav, ktere maji zadky obalene tim, co jim z nich vyslo a ubytovaci zarizeni jen chabe pripomina to cim by byt melo. No, ta ale asi nebude pravidlem, jen jsme proste nemeli uz moc silu dal neco hledat, tak jsme vzali to, co bylo po ruce. A on si preci jen po chvili clovek zacne zvykat a nakonec jsme si i rekli, ze ten pokoj je vcelku fajn a pri prijezdu do Jizni Ameriky jsme vlastne prvni noc travili v necem mnohem horsim. Ale na druhou stranu to prostredi bylo mnohem prijemnejsi.

Vetsinu prvniho dne v Indii jsme prospali, pac po dvou nocich na cestach uz jsme fakt byli grogy. A to nam asi nejvic pomohlo k tomu, ze uz se z toho narazu zaciname probirat. Podarilo se nam koupit si listky na vlak do Amritsaru na sobotu 1.11., i kdyz ani to se neobeslo bez problemu. Pan, kterej si hral na chytryho a hlavne na zamestnance nadrazi nas odtahl uplne nikam do prcic a tvrdil nam, ze se listky kupuji tam, kde nam ukazal. My jsme se z toho furt snazili vyvlect, ale byl tak desne neodbytnej, ze jsme tam do ty kancelare vlezli. Byl to samozrejme podfuk, k nadrazi to vubec nepatrilo a ceny byly minimalne 1x vyssi nez by byt mely. Po chvilce tapani a odhaneni Indu se nam ale nakonec podarilo najit to, co jsme hledali - opravdovou rezervacni kancelar pro turisty. Tam nam mimochodem mistni urednik naznacil, ze z nas tahne chlast :-} Jsme si dali jenom slivovici na dezinfekci a on se nas furt vyptaval, co ze to pijeme. No, tak kazdy vnima jine smrady...

A take jsme si zasli na nasi prvni indickou vecu a stejne jako v letadle si potvrdili, ze se tu Jarda skutecne moc nenaji. Tak mozna sucha ryze a placky capati. A ja to, co si naobjedname budu za nej dojidat, takze mne asi ztrata vahy nehrozi. Teda pokud to ma streva vydejchaji... Pro zacatek se nam urcite hodi me zkusenosti z patecnich obedu s Ircou, pri kterych jsme objevovaly taje indicke kuchyne.

Nasledujici dva dni tedy pobudeme jeste v Dili, pokusime se obehnout naplanovane pamatky a hlavne si zvyknout :-}

Tak se mejte vsichni krasne, dekujeme za vzkazy a za mejliky a budeme se moc tesit na dalsi zpravy z domova. My si jdeme vypit vodku z domova, abysme vypalili cerva a pri tom budeme pozorovat z balkonu tenhle neuveritelny zivot...

2. listopadu

Tak jsme se konecne dostali opet k pocitace a muzeme vam priblizit zazitky predchozich tri dni. Ale pokusim se jenom ve zkratce, jinac bych tu byla asi do rana. V Indie je to totiz co krok, to zazitek...

Na zacatek neco pro pouze silnejsi natury - nasi klidny spanek behem druhe noci prerusilo vrazdeni psa nasimi domacimi. Uz prvni vecer jsme si rikali, co se to s temi pres den zcela letargickymi psi deje - zacli sem a tam pobihat po ulici a stekali jako divi. Druhou noc nam to bylo objasneno - kvileni toho psa se rozlehalo po celem hotelu a domaci se u toho skvele bavili... Ja mam z toho zazitku jeste ted husinu po celem tele, rano jsme se proto urychlene zabalili a vypadli...

A ted neco veselejsiho... V Dili se nam nakonec libilo, pamatky byly super a kdyz se podarilo dostat se nekam stranu od vsech lidi, tak nase spokojenost byla maximalni. Prohledli jsme si tu pevnost Red Fort, nejvetsi indickou mesitu, Humayanovu hrobku, branu Indie a pamatnik a muzueum Gandiho a take jeho dum a misto, kde byl Gandhi zastrelen. Bylo to vsechno super.

Po trech dnech stravenych v Dilli jsme pak pokracovali do Amritsaru, kde se vlastne nyni nachazime. Svezli jsme se sem nocnim vlakem, ve kterem jsme se kupodivu fajnove vyspali. Meli jsme i stesti na spolucestujici - dve Svycarky a parta indickych skolacku...

Hm, tak nic, dopiseme to jindy, prave nam oznamili, ze je tu closing time cili zaviraji. Tak se mejte vsichni moc krasne a dekujeme za vase vzkazy. Snad se conejdriv dostaneme zase na net a hlavne pridame nejake dalsi fotky.

4. listopadu

Posilame dalsi pozdraveni z Indie a dnes to i vypada, ze se podari napsat toho vic a dat sem nejakou naloz fotek.

Momentalne jsme maximalne spokojeni s mistem, na kterem se nachazime a poprve v Indie nadseni z toho, ze jsme tu :-] Jsme v horach, ve vesnicce McLeod Ganj, kde ma exilove sidlo Dalajlama. Dorazili jsme sem asi pred trema hodkama a hrozne se nam tady libi, idealni misto pro odpocinek, ktery uz potrebujeme, prestoze je to teprv tyden, co jsme na ceste. Ve srovnani s mistama, ktera jsme tu zatim navstivili, je tu asi 1000x min lidi, a to si myslim, ze neprehanim. Je tu nadhernej klidek, zadny neustaly ruch, kriceni, troubeni aut, vyti a stekani psu, nadherny ubytko {prvni se sprchou a teplou vodu, a to za nejnizsi cenu} a hlavne jsou tu hrozne mili lidi, proste parada. Odsud jsme toho zatim moc nenafotili, ale vzhledem k tomu, ze tu planujeme setrvat 3 noci, casu dost.

Dostali jsme se sem autobusem z Amritsaru, cesta trvala cca 8 hodin, a tak jsme to radsi rozdelili do dvou dnu. Zdejsi silnice jsou v silenem stavu a ridici totalni blazni, takze cesta byla tuze zajimava, ale bez uhony jsme to prezili. Jejich styl rizeni je silenej, vcera ridil jeden Sikh, ktery sundal ruku z klaksonu snad jen, kdyz si upravoval turban nebo se drbal na brade. Kam se hrabou Rekove se svym troubenim, totalne slaby odvar... Ale zase se jim musi nechat, ze tu skoro nejsou videt zacpy a nejakym zazrakem se jim to dari na posledni chvili strhnout na spravnou stranu, jenze asi ne vzdycky...

Amritsar je mesto s cca milionem obyvatel, ale taky tu byl hroznej hluk a davy Indu. Hlavni atrakci je Zlaty chram. A rozhodne stoji za videni, nejenze je krasny, ale ma hrozne pusobivou atmosferu. Taky jsme si zajeli na indicko-pakistanske hranice, kde se kazdy den kona ceremonial uzavirani hranic. Nekteri turisti to vynechavaji, protoze je to pry fraska. Ale myslim, ze delaji chybu, protoze takovahle "fraska" se jen tak nevidi. Bylo to fakt zajimavy a jsme moc radi, ze jsme se tam jeli podivat. A taky jsme byli v Amritsaru v zahradach, ve kterych britove zmasakrovali Indy, kteri se ucastnili demonstrace {to bude hlavne zajimat Sylvu a Barcu a jiste si rady zavzpominaji na prednasky pani Novotne :-}}

V Amritsaru na nas taky prisla prvni cestovni depka, ale podarilo se nam z ni do druheho dne vyspat. Malem jsme ten den ztrhali cykloriksaka, kteremu jsme tu riksu sice pomahali tlacit, ale nakonec rekl, ze proste dal nemuze. Teda citili jsme se hrozne a vubec clovek se nemuze proste ubranit tomu, aby mu vsech tech lidi nebylo lito. Mozna se nad to neumime dostatecne povznest nebo ja nevim. Vecer jsme byli v jedny restauraci a vytiral tam podlahu nejakej usmudlanej chlapecek z ulice, cisnik ho furt buzeroval, jak to ma udelat, slapal mu na ruce a na nohy a furt do nej strkal. To jsou hrozny obrazy, na ktery si clovek musi zvykat. Myslim, ze kastovni system je tu v lidech tak zakoreneny, ze se ho jeste dlouho nezbavi, coj je strasny. A nebo nahy clovek, ktery se vali v prachu mezi obchudky, nikoho to nezajima, vedle nej stoji clovek, ktery si v klidu telefonuje... No, takovych vyjevu, ktere cloveka dokazou dostat je tu hrozne moc.

Ale na zaver jeste nejakou veselejsi zpravu - tak treba Jarda uz pomalu zjistuje, ze se preci jen obcas neceho naji. Ne ze by mu zachutnala indicka kuchyne, to vazne nehrozi, ale zacal jist cinskou kuchyni, ktera tu je taky vsude. Takze Hanka, ani rodina se o Jardu uz nemusi tolik bat, vypada to, ze uplne nevyhladovi. Dneska jsme ochutnali i tibetskou kuchyni {chow-chow}, ktere byla vynikajici a take jsme si tu pod navalem spokojenych emoci dali poprve maso. Namlouvame si, ze tady psy nezerou a hlavne je tu mnohem cistejc.

Tak se mejte moc krasne, vsechny zdravime a dekujeme vam za vzkazy, vzdycky rozveseli :-}

6. listopadu

Stale jsme ve vesnicce McLeod Ganj a je nam tu paradne, takze pobyt si prodluzujeme na ctyri noci.

Jen tu trochu prituhuje, pac jsme v horach, takze jsme i trochu nachcipany... Ale zahrivame se skvelym pocitem z plnych zaludku, protoze na jidlo tu mame fakt stesti. Tadz se ujizdime na tibetske a japonske kuchyni. Jardovi vlastne chutna vsechno krome te indicke kuchyne. A kdyz chtel jednou vsadit na jistotu, tak si dal makarony s kecupem a syrem a vylezl z toho ohavny ruzovyblevajz (viz foto), ktery jsem nemohla pozrit ani ja.

Jinak tu furt chodime na nejaky prochazky a nasavme spise tibetskou nez indickou atmosferu a uz mame jasno v tom, kam povede nase pristi cesta :-)

Dnes jsme byli u posvatneho jezera Dal, z ktereho se vyklubala spise spinava louze, ale cesta k nemu byla krasna. Zitra se chystame najit sidlo tibetske vlady, ktere by se tu nekde melo vyskytovat. A take pujdeme navstivit Dalajlamu, ktery si nas pozval na soukromou audienci... Uvidime, co nam chce :-)))

Zitra snad dodame jeste dalsi fotky a v sobotu uz bychom odsud vazne meli vypadnout, i kdyz se nam vubec nechce.

Vsechny vas opet moc zdravime a navic libame a dekujeme za vzkazy a rovnez ocenujeme originalitu opakovani vzkazu (mamco :-))

10.listopadu

Tak vas vsechny opet moc zdravime. Na prani Sylvusky jsme se pohli z McLedo Ganj, dal do hor jsme to uz ale nedali... Nase cesta smerovala do Agry, za Taj Mahalem. Jeho prohlidku jsme zmakli dneska rano a bylo to skutecne krasne a stejne pusobive jako na fotkach. Jen nas uz druhy den provazi smog, takze nase fotky jsou takove trochu sedivejsi. Ale Jarda presvedcil sam sebe, ze se mu to takhle moc libilo a ze to byla o to zajimavejsi podivana. Casem snad presvedci i me... No a hned na zacatek prijde vtip, smeju se tomu tedy az ted, v one chvili jsem jenom zasla - ovecku nevpustili do Taj Mahalu!!! Myslela jsem, ze pani policajtka jenom zertuje, ale ona to myslela vazne, kdyz ovecku vyhrabla v kabelce a porucila ji odnest do uschovny. Lidi s plysovym slonem 3x vetsi nez nase ovecka projit mohli, ale my ne. Zrejme prokoukli, ze ovecka ma teroristicke sklony... Takze, Veru, fotka z oveckou z Taj Mahalu bude az udelame nejakou fotomontaz.

Odpoledne jsme si jeste prohlidli pevnost Agra Fort, ktera se nam taky moc libila. Jen jsem mela problem dostat se z ni zavcas do pokoje na toaletu cili strevni problemy zacly utocit...

A kus dne jsme take zabili rezervaci listku, coz je maximalni opruz. Kdyby jsme byli schopni planovat sve zivoty na dyl nez pouhy den dopredu, tak bysme si jizdenky na vlaky zarezervovali uz na zacatku v Dilli, kde k tomu byly zatim nejidealnejsi podminky. Na nadrazi Fort Train Station v Agre byl desne "mily" pan, s kterym se vubec nedalo domluvit a paradne jsem se u toho zapotila, pac zaroven si clovek musi hlidat, aby ho Indove neuslapali, jak se cpou k okynku. Vysledkem bylo, ze na misto planovanych 4 cest se nam podarilo zarezervovat jednu (nastesti tu zitrejsi Agra-Jhansi), na dalsi cestu ze Satny do Varanasi jsme na cekaci listine a jak se dostat z Varansi, to musime jeste nejak vykoumat, pac je vsechno pry obsazeno :-( A mozna nam proste nezbyde nez udelat to po indicku - nacpat se do vlaku za kazdou cenu a nekam se tam vmacknout do ulicky, k zachodku, nekomu zalehnout lehatko nebo rovnou zalehnout dvere do vagonu. Ted kdyz jsem s Jardou jeli z Pathankotu do Agry do naseho vagonu jsme se ani jednema dverma nemohli dostat, protoze to Indove proste zabarikadovali. Vubec zdejsi cestovani by bylo na dlouhe vypraveni...

Do fotek pridavame jeste jednu z naseho posledniho dne v McLeod Ganj - mou malickost s mnichem. Podarilo se nam skutecne najit sidlo tibetske vlady a take sidlo Dalajlamy, ale zcela nedobytne. No a cestou jsme potkali tibetskeho mnicha, ktery se k nam pripojil a doprovazel nas pak i v muzeu. Bylo to moc fajn, prestoze jeho anglictina byla dost lamana, prijemne jsme si popovidali a i se dozvedeli par zajimavych veci.

U nas uz je nejvyssi cas zalehnout, takze se loucime, vsechny vas moc zdravime a dekujeme za zpravy z domova. Zitra tedy vyrazime do Jhansi a odsud do Kajuraha - na chramy a kamasutru...

13.listopadu

Tak jsme se opet posunuli o par set kilometru dal a nachazime se v Khajurahu. To je zname svymi chramy zobrazujicimi mimo jine vyjevy z kamasutry a je zarazeno na seznam UNESCO. A musi se nechat, ze ty chramy jsou fakt krasny a navsteva Khajuraha rozhodne stala za to. Za jednu cast chramu se plati (zapadni chramy) a ten zbytek je mozne si projit zadarmo, takze jsme to tu prolezli skrz na skrz.

Uz v Agre byli Indove nejaci hodne pratelsti, ale tady jejich "pratelskost" dosahla maximalnich rozmeru. Jejich pratelskost samozrejme neni nezistna, je to pouze za ucelem toho, aby z nas neco vytahli, at uz prachy, propisky ci nejakou sladkost a nebo nas aspon zatahli do sveho kramku. Skutecne neprehanim, kdyz napisu, ze nas tu zdravi kazdy druhy clovek a kazdy treti se nas pta, odkud jsme, co delame atd. Tyhle otazky nam za dva dny uz lezou krkem. Samozrejme vsichni trvdi, ze znaji Ceskou republiku, ze je to very nice country... a my desne very nice people :-) Uz jsme ale z techto nikam nevedoucich rozhovoru vcelku unaveni az otraveni. Jarda tedy zacal odpovidat, ze jsme z Atlantidy a opet vsichni pokyvuji, ze to znaji a ze je to velmi krasna zeme. To nas docela bavi... Psychicky narocne je i jen vylezt na ulici, protoze se nas kazdy snazi natahnout do sveho kramku, jeden pres druheho pokrykuji, furt nas ukecavaji a jsou totalne neodbytni. Kdyz v jednom kramku koukame po drevenych slonech, jen co z nej vyjdeme, uz nas vsichni dalsi tahaji na slony k sobe do kramu, pac uz si to mezi sebou stihli roznest...

Prestoze ma Khajuraho pry jen 20 000 obyvatel a ulice jsou pomerne klidne, fobie z mnozstvi lidi na nas zde dolehla naplno. Je tudiz cas se posunout dal a zitra brzy rano vyrazime do Varanasi, i kdyz to si moc nepolepsime. No uvidime, jake to tam bude.

Jinak je take dulezite upozornit na to, ze jsme s Jardou dokazali takrka zazrak a zarezervovali si uz vsechny jizdenky na vlak az do konce pobytu. Je to vlastne dvojity zazrak - jednak to, ze jsme byli schopni naplanovat presne na den svoji cestu a hlavne to, ze se nam podarilo s nejakym urednikem domluvit na tom, co chceme. I kdyz to byl uz treti v poradi a pomalu jsme ztrceli nadeji na to, ze se vubec nekam pohneme...

Pridavame opet par fotecek, krome chramu i neco malo z mistni fauny...

Mejte se krasne, priste se zas ozveme z Varansi.

19. listopadu

Tak se konecne hlasime z cest! Driv jsme se nejak nestihali dostat na internet,  ale mame se fajn, takze o nas nemusite mit starost :-)

Mame za sebou navstevu Varanasi, kde se nam moc libilo. Trochu jsme se obavali jeste vetsi koncentrace lidi nez v jinych velkomestech Indie, ale byli jsme prijiemne prekvapeni. Zkazky o davech umirajicich a nemocnych lidi, kteri jsem prijizdeji dozit sve zivoty se nastesti nenaplnily. Bydleli jsme sice kousek od hlavniho spalovaciho ghatu, ale okolni ulicky byly na indicke pomery dost klidne a i na ghatech se pohybovalo minimum lidi. Casto jsme tedy v ulicich potkavali pruvody, ktere nosily sve mrtve pribuzne na ohniste na spalovacim ghatu. Bylo to samozrejme zvlastni, ale clovek si brzo zvykne na to, ze je to tady naprosto bezna soucast zivota. Samotne spalovani mrtvych jsme pozorovali z patricne vzdalenosti a dodrzovali prisny zakaz foceni. Ocekavali jsme, ze to bude vice obradnejsi, ale prislo nam to, ze je to spis jak na bezicim pasu... A sami pozustali Indove se u toho obcas i docela nasmali a radi se na fotili.

Jeden den jsme z Varanasi vyrazili na celodenni vylet do Sarnathu - jedno ze ctyr hlavnich poutnich mist budhismu. Zde Buddha zacal se sirenim sveho uceni. Bylo to hrozne prijemny misto, prolezli jsme tu radu chramu, videli jedno povedene archeologicke muzeum a take prosli areal budhistickych ruin. Trochu problem byl se sem dostat. Nechteli jsme jet riksou, nybrz mistnim autobusem, ale v neskutecnem zmatku v mistech, kde se mela nachazet nejaka autobusova zastavka, jsme proste nebyli schopni se zorientovat. Nekdo na nas furt neco pokrikoval, pak se na nas nalepil jeden desne neprijemnej Ind. Nekolikrat jsem mu slusne zopakovala, at nam da pokoj, ale on na nas furt rval, a to doslova. Chtel nam pry pomoct, ale spis nahanel hruzu a kdyz na nas zacal rvat, ze tohle je jeho zeme, tak at se podle toho chovame apod, vzdali jsme to. Vzali jsme prvni riksu, ktera byla po ruce a odfrceli... Nekteri Indove jsou fakt neuveritelne mili a uz jsme trochu prokoukli to, ze kdyz nam jakoby chteji pomoci a ve skutecnosti z nas chtej dostat nejaky prachy, zacnou na nas rvat, abychom je poslouchali a verili jenom jim apod. Veru zvlastni zpusob, jak si ziskat neci duveru.

Posledni den ve Varanasi jsme se projeli po Ganze podel ghatu na lodce, coz bylo moc prijemne. Ganga je dost spinava, ale mohlo by to byt i horsi. Indum to samozrejme nebrani v tom, aby se v ni koupali, prali, provadeli dusevni i fyzickou ocistu (cisteni zubu a holeni nevyjimaje) a treba si i srkli. My jsme si tu troufli na ocistu pouze v nasi studene sprse - ostatne asi po tydnu uz byl nejvyssi cas...

Celkova atmosfera Varanasi se nam moc libila a zazitek bylo, kdyz jsme si v den naseho prijezdu do tohoto mesta prochazeli o pulnoci mistni uzke ulicky. To byla fakt parada, pripadali jsme si jako v nejakem stredovekem filmu. No, tezko se to popisuje... Ne, ze bysme tedy byli takovi nadsenci, ze se o pulnoci prochazime po indickych velkomestech, ale nic jineho nam nezbyvalo - nas vlak mel 5 hodin zpozdeni v tuto nocni hodinu jsme teprve shaneli nejake ubytovani.

Uz jsme asi zminovali, ze cestovani indickymi vlaky je opravdu zazitek. Sranda je, ze sila tohoto zazitku se stupnuje, protoze kazdy dalsi vlak je plnejsi a plnejsi a ma vetsi zpozdeni. Posledni cesta vlakem z Varanasi do New Jalpaiguri obnasela 9 hodin zpozdeni a nutnost zasahu policajta, abychom se do toho vlaku vubec dostali. Tentokrat byly lidmi a zavazadly znepristupneny snad vsechny vchody a tam, kde chteli lide nastupovat, museli policajti notnou chvili mlatit tycema do dveri a rvat na lidi, aby nas tam vubec pustili. Pak jsme museli zdolavat hory zavazadel, preskakovat lidi lezici v ulickach a na to, ze bychom si dosli na zachod jsme radsi ani nemysleli.

No a ted jsme v Darjeelingu, ktery je znamy pro sve cajove plantaze. Dorazili jsme dnes odpoledne a musime rict, ze zatim je to parada. Zase hory a jeste hezci priroda nez v McLeod Ganj. Je tu dost prituhuje a slunicko zapada uz v pul pate. Skoda jen, ze tu nefrci topeni, takze asi budem trochu klepat kosu... Nejspis tu pobydeme tri noci, trochu nastydneme a pofrcime se zas nekam ohrat.

Tak se mejte vsichni moc krasne, dekujeme za vzkazy a jen co to pujde, opet se ohlasime.

23. listopadu

Tak uz mame za sebou navstevu Darjeelingu a narodniho parku Jaldhapara. Na obou mistech se nam moc libilo a dovolujeme si oznacit Darjeeling jako to nejhezci, co jsme tu videli (tedy zatim).

Darjeeling lezi v nadmorske vysce 2134 m a byly z nej uzasny vyhledy na Himalaje, konkretne na nejvyssi indickou horu a 3. nejvyssi horu sveta Khangchendzongu (8598 m). Vsude kolem jsou cajovnikove plantaze, je tu hodne veci k videni a lide nas tu moc neotravovali a nechali nas v klidu dychat ten horsky vzdousek, takze to nemelo chybu. Vlastne jednu ano, byla tu desna zima. Je nam jasny, ze v Cechach take klepete kosu, ale z venku aspon prijdete do vyhratych bytecku, ale v Darjeelingu byla skoro stejna teplota na pokojich jako venku. Ja jsem tedy tri noci nepekne umrzala a vzhledem k tomu, ze dvakrat jsme vstavali ve 4 h na vychod slunicka, moc jsme toho ani nenaspala. Ale stalo to za to.

Vcera rano jsme Darjeelingu opustili a jeli do NP Jaldhapara. Je pravda, ze v pruvodci o nem toho moc napsano nebylo, ale chteli jsme se svezt na slonech a tenhle park byl tak nejvice po ruce. Kdyz nas pak po 6 hodinach vysadil bus na indickem venkove, nebyli jsme si zcela jisti nasi volbou. Po vystupu z autobusu se vsichni okolo nas sebehli a koukali na nas jako na zjeveni... Jeden z pritomnych mluvil vcelku slusne anglicky a ptal se nas, jestli jsme nezabloudili, proc jsme prijeli zrovna sem a zda jsme vubec dorazili tam, kam sjem chteli. Sami jsme si tim prestavali byt jisti. Dva spolucestujici tibetsti mnisi na nas soucitne koukali, pomohli nam s krosnama a rekli nam, at jsme tady na sebe hodne opatrni :-0 Ale nakonec jsme se docela dobre zorientovali a nasli si rychle ubytko. Zaridili jsme si ranni projizdku na slonovi a domaci po delsi snaze i pochopili, co chceme k veceri :-) Mimochodem nejenom maminky maji asi starost o Jardu, ale nemusite se bat - Jarda objevil zapomenoute kouzlo vajec, takze se ujizdi na jejich nejruznejsich variacich...

A dnes rano jsme si opet trochu privstali (5 h rano) a projeli se na slonovi. Musime uznat, ze to bylo krasny zazitek a sloni jsou fakt nadherna zvirata. Jako lakadlo se uvadi, ze je mozne zahlednout tu nosorozce, divoke slony a dokonce tygry. S nicim takovym jsme ale nasteti nepocitali a uz vubec ne, kdyz nam za zady pisteli dva prasteni Indove, kteri se smali uplne vsemu a do toho furt telefonovali. A kdyz preskokovalo nekolik opic ze stromu na strom a vetsina z nich popadala do vody, Indove zacli nezadrzitelne hykat a rvat smichy. Ano, byla to fakt vtipna podivana, ale ze bych kvuli tomu padala ze slona, to zas ne :-) No, obcas je s temi Indy vazne legrace.

A dnes se nam jeste povedl paradni tah, s kterym se musime pochlubit. Pac jsme to tu vsechno zvladli o den driv nez jsme predpokladali, pokusili jsme se prebukovat nase jizdenky do Kalkaty a do Goy, tak abychom ten jeden den nemuseli zabit v Siliguri, kde jsme ted a kde mimochodem nic neni. A je to neuveritelny, ale i pres letargii indickych uredniku a hlavne navzdory preplnenosti zdejsich vlaku se nam to povedlo. Sice jsme se museli opet vytasit s nejakymi penezi navic za emergency priplatek, ale vyslo to a my tim padem mame o jeden den vic na plazovani v Goe. A nejlepsi je, ze se nam to povedlo v posledni pulhodine pred zavirackou! To tak proste asi melo byt...

Dnes vecer vyrazime busem do Kalkaty, kde budeme travit cely zitrejsi den a zitra o pulnoci uz pofrcime do Goy.

Mejte se krasne a my se opet ozveme az projedeme pul Inide (cesta vlakem bude trvat takrka dva dny, ale snad to zmakneme).

28. listopadu

Ozyvame se z Goy, zdarne jsme prezili dvoudenni cestu vlakem a uzivame si more, slunicka a morskych plodu. Je to tu fakt parada a mame zaslouzenou dovcu :-)

Co se tyce utoku v Bombaji, nemusite o nas mit strach, myslim, ze jsme dostatecne daleko. Jen doufame, ze az za tech par dni budeme odlitat, uz to tam budou mit Indici skutecne pod kontrolou. Jak jsme tak cetli ceske zpravy, trochu se lisi od tech indickych, ale nemusite se o nas bat a maminky muzou v noci klidne spat.

Dneska jsme meli pujceny skutr a projizdeli jsme se podel pobrezi a po indickych vesnickach a byli jsme z toho tak nadseni, ze budeme pokracovat v poznavani Goy na skutru i v nasledujicich dvou dnech. Snad jeste stihneme dodat nejake fotecky. Ale mozna nas budete mit driv doma...

Tak se mejte vsichni krasne, dekujeme za vzkazy a uz se na vas tesime :-)

7. prosince

S mirnym zpozdenim ohlasujeme svuj zdarny navrat do vlasti. Po trech nocich stravenych na ceste jsme se v patek v pul pate rano opet ocitli v Praze, ktera se nam po navsteve Indie zda zcela vylidnena :-) O prazdnych ulicich Pribrami ci Rozmitalu uz ani nemluvim...

Mame za sebou prijemne privitani s rodinami, vcelku uspesne straveni nekolika ceskych jidel, par lahvinek vina... A muzem zacit planovat dalsi cestu!

Fotomozaika - někdy dá pár obrázků za tisíc slov ...